Zahradní železnice

Zahradní železnice pod Mniší horou

Fotogalerie lokomotiv a motorových vozů

Zahradní železnice - Hl. Stránka > Fotogalerie > Parní loko. a vozy


Lokomotiva U47.0


Zahradní železnice Zahradní železnice Zahradní železnice Zahradní železnice Zahradní železnice
Lokomotiva U47.0 byla vyráběna firmou Henchel v Kasselu pro potřebu tehdejší KuKBB (Císařsko - královské Bosenské dráhy). Požadavek na lokomotivu Bosenských úzkokolejek byl značný výkon stroje a dobrý průjezd malými oblouky které bylo na místních Bosenských úzkokolejkách značné množství. V období I. světové války byly tyto lokomotivy používány Rakouskou armádou a v době jejího konce se ocitly v rámci dílenských oprav na území vznikajícího ČSR. V rámci válečného vyrovnání zůstaly na našem území celkem 4 ks těchto strojů výměnou za zavlečené lokomotivy U37.0 z Jindřichova Hradce, Dvorců na Moravě a Osoblahy. Po opravách dostal tyto lokomotivy železniční pluk v Pardubicích a posléze při zjištění, že se lokomotivy armádě moc nehodí neboť jsou příliš složité na údržbu a také příliš těžké, byly tyto stroje vyměněny s ČSD za řadu U25.0 ve stejném počtu kusů. Od roku 1918 tyto lokomotivy jezdily na Jinřichohradecku spolu s U37.0 až do motorizace úzkokolejky na konci 50-tých let. Jedna malletka U47.0 byla předána NTM Praha a jedna stojí jako lokomotivní pomník v Prešově, kde svého času jezdila na Prešovské pionýrské železnici. Lokomotiva z NTM Praha byla opravena a jezdila nejprve na trati ČSD a posléze na JHMD až do konce platné kotelní prohlídky (2004?).
Z technického hlediska je stroj U47.0 parní lokomotivou Malletovy konstrukce - tj. že zadní dvounápravový podvozek je pevnou částí lokomotivního rámu a má vysokotlaké válce. Přední dvounápravový podvozek je rejdovný a má nízkotlaké válce. Těsnění tlakového parního potrubí do předního podvozku je zajišťováno těsnícími čočkami. To vyžaduje náročnější dílenskou údržbu než je tomu u lokomotiv jednorámových.

Lokomotiva U37.0


Zahradní železnice Zahradní železnice Zahradní železnice Zahradní železnice Zahradní železnice
Lokomotiva U37.0 byla vyráběna firmami v Rakousku-Uhersku (Krauss Linec, ČKD Praha) a dodávána na Předlitavské úzkokolejky. V době I. světové války byla často používána armádou na bojištích - zejména v Itálii a v Bosně. Lokomotivy U37.0 zahajovaly provoz na všech úzkokolejkách na našem území a ukončovaly jej až rámci motorizace našich úzkokolejek. Dnes je i přez původní značné množsví vyrobených kusů lokomotiv této řady, poměrně malé množství lokomotiv dodnes zachovalých. První vlnu likvidace těchto strojů způsobila I. světová válka, druhou pak motorizace úzkokolejných tratí. Dnes zůstaly na našem území všeho všudy 2 ks. těchto strojů s tím, že jeden byl použit na opravu toho druhého stroje. Dnešní exemplář U37.0 patří JHMD, která s ním jezdí v letních turistických sezonách.
Model lokomotivy U od firmy LGB je vcelku povrchově zdařilý. Model LGB má však zásadní nedostatky a tím jsou trakční vlastnosti modelu. Na větším stoupání totiž model nedokáže vyvézt ani soupravu dvou osobních vozů což je opravdu škoda a provozovatelé zahradních železnic pak budují svoje kolejiště v rovné niveletě nebo používají jiné modely s lepšími trakčními vlastnostmi anebo model provozují tak, že musí jet budkou napřed anebo jej musí upravit.
Model lokomotivy U37.0 byl v roce 2014 upraven a přestavěn tak, aby trakčně lépe vyhovoval a aby mohl jezdit s normálními soupravami a nemusel potupně pózovat na manipulační koleji. Přestavba se velmi zadařila a po doplnění balastu v hodnotě cca. 1,2 kg a elekrického přepojení respektive odpojení zákadní desky, která snižovala napájecí napětí elektromotorku, začal model U37.0 LGB úspěšně jezdit i do většího stoupání i s výrazně větší zátěží.

Parní vůz M25.0


Zahradní železnice Zahradní železnice Zahradní železnice Zahradní železnice Zahradní železnice
Parní vůz M25.0 byl dodáván v období konce existence Rakouska-Uherska na Boržavskou hospodářskou dráhu na Podkarpatské Rusi Budapešťskou firmou Ganz. Parní vozy zde přežily I. světovou válku a na počátku I. republiky byly postupně vyřazovány z provozu z důvodů nákladné údržby a relativně malého výkonu. Vůz byl řešen jako třínápravový s reverzační parní převodovkou. Tj. že parní stroj nebyl reverzační jako je tomu běžně u parních lokomotiv, ale parní stroj byl jednosměrný a pro reverzaci byla připojena k jalovému hřídeli revezační převodovka, která pro jízdu vzad měla rychlostní redukci. Parní vůz tak při jízdě vzad jel pomalejší rychlostí z důvodu horšího výhledu strojvedoucího na trať. Pro generování hnacího média tj. páry byly zabudovány ve voze dva průtokové parní generátory (De Dijon et Bouton) ve kterých se topilo koksem. Jejich technickým problémem byly relativně tenké vodní trubky se zanášely vodním kamenem a tím značně snižovaly tepelnou účinnost parních generátorů. Proto byly parní vozy záhy vyřazovány z provozu Boržavských úzkokolejek a byly nahrazovány parními lokomotivami nebo motorovými vozy (M11.9).